ZRCADLO ŽIVÉHO ČASU

Neměnnou věčností podstaty života
nepřerušenou okamžitostí přirozenosti jeho proměny
pomíjivou dočasností vjemu jeho jasné, čisté a čiré potencionality

je toto každodenní 3-minutové, prostorem neomezené
zrcadlo živého času ve 21 hodin středoevropského času
sebou se osvobozujícím zdrojem.

Miroslav Noe

O budoucnosti se rozhoduje nyní a zároveň to, co je nyní, není jen důsledek toho, co se stalo dříve. Nezáleží na tom, jestli jste dobrým nebo špatným člověkem, jestli děláte něco pro druhé a nebo myslíte jen na sebe. Čas léčí každého, kdo mu dá možnost léčit, kdo mu umí obětovat svůj čas. V tom tkví kouzlo organiky osobní terapie časem.

Proč čas léčí postihnout nelze – sebeléčení živým časem proto nelze dosáhnout záměrným usilováním, lze však k němu dospět jinak. Ten, kdo (v zrcadle mysli) svou mysl pozoruje – ať už ve své mysli myšlenky má, a nebo je jeho otevřená mysl prázdná –, se s okolnostmi nemění. Tisíce let pozorování a praxe vymezené živým časem přineslo tuto pozoruhodnou zkušenost: otupělost léčí nikdy se neměnící čas rozměru věčnosti, ve které se rozpouští okamžitost; lpění léčí nepřerušený čas rozměru okamžitosti, ve kterém se rozpouští dočasnost; hněv léčí budoucnost s její minulostí v pomíjivém času rozměru dočasnosti.

Koncept sebeléčení a podpory léčivých procesů živým (organickým) časem v sobě zahrnuje základně psychologickou tezi, jejíž podstatou je pocit jednoty celého živoucího vesmíru. Má diagnózu i léčebný postup, a v mnohém čas léčí sám aniž by mu byla věnována pozornost spojena s úsilím (touha). Posléze léčení nepotřebuje vysvětlení, když se v narůstající schopnosti učinit prvotní zkušenost (zrcadla živého času) tato potřeba přirozeně vytrácí. Tato tzv. chronoorganika je základem medicínské patologické – homeopatické, energeticky terapeutické a alopatické – diagnózy s léčbou, v žádném případě ji nenahrazuje, ale naopak, neléčí-li již sám čas, podporuje její účinnost vyvážeností podílu nepředpojatosti a aktivity.

Spojení            mobil, e-mail, adresa   >

Život                Miroslav Noe   >

                        Zrcadlo živého času   >

                        Archamedica   >

Media              Obětní zpívající mísy / Polychronometr   >

                        Třetí oko Elsie Wheelerové / 45 astrologických karet a sabiánské symboly   >

                        Dítě se schovalo za kartu Svět / Výklad Mytického tarotu pomocí oboustranných karet   >

Zdroje              Dzogčhenový mistr   >

                        Šrí Ramana Maharši   >

Ať ve tvé mysli nějaké myšlenky jsou, a nebo je tvá mysl bez myšlenek prázdná, ten, kdo svou mysl pozoruje, se nikdy nemění. Je to čas jeho samoosvobození v rozjímání, který je časem kontemplace. V kontemplaci už není rozdíl mezi nevědomostí a osvícením.

Osvobozuj se ze své připoutanosti k objektům mysli nerozlišeně. Tedy od dobrého i špatného.
Když se ti to nedaří, buď aspoň pozitivní.
Když se ti nedaří žít svobodně, ani být pozitivní, udělej něco pro sebe tak, aby to ještě o trochu víc než tobě prospělo druhým (známým), a největší užitek aby z toho měli ostatní (neznámí).
Když se ti nedaří vůbec nic, opakuj postup stále dokola. K uvolnění ve tvém usilování v některém z případů jistě dojde. Tak se vítězí nad smrtí.

Já, Srdce, Střed sám, Super ego, Self, Átman, Prvotní potenciál, „tak, jak to je“ – považujeme-li něco z toho (jako objektivizovatelný okamžitý čas subjektu) za osobní východisko, pak lze s určitostí říci, že je – jako kořen ega – nesnesitelné. A to jak pro jeho nositele, tak i pro druhé a ostatní. Jiný střed sebe sama ale nemáš k dispozici. Proto ho pokojně přijmi a okamžitě rozpusť ve věčnosti, a nebo se s rozhodností povznes, a radostně se probuď v tebou právě jím nezištně proměněné konstruktivní budoucnosti. O svobodné vůli už nepřemýšlej a uskutečňuj to bez přerušování jako by to byla jedna volba. Život tě už ponese sám sebou. A nebo neponese, i to se může někdy v nějakém smyslu připoutanosti mysli stát. Chce to odvahu.

Na co je třeba dbát a ochraňovat si to jako nástroj dlouhověkosti je mysl, výživa a svaly. Vše, co kazí kapacitu mysli a kondici duše v těle, je jedem otravujícím životní náladu a zdraví. Někdy se nemocem a špatné náladě prostě nevyhneme, ale vždy jsou zdrojem ponaučení, který stejně nakonec přijímáme jako danost pro potřebné nabytí svobodnější aktivity ve snižujícím se usilování o udržení si nástroje dlouhověkosti.

Často vzniká otázka, jak postupovat při nemoci. Rozhodování zasahuje mysl, která musí zůstat nepřetržitě jasná, nemocí nezasažená – to znamená, že v jasnosti se přijímají myšlenky spojené s nutnou změnou vnitřního nastavení ve významu jiného předpokladu pro dané okolnosti, které nemoc (z vnějšku) způsobují. Z vnějšku se rozhodně odmítá vše, co vnitřní proměnu neumožňuje a nebo nemoc způsobuje – v krajní nouzi se přijímá protijed jako lék, což v důsledku zpravidla nevede ke změně vnitřního nastavení a pochopení nemoci postupnou analýzou změn vnitřního nastavení při jejím (vy)léčení. Smíření s nemocí je důsledkem jasnosti mysli představující aktivitu (život) bez očekávání konce (i konce nemoci). Léčení nemoci tak souvisí s přijímáním života a živin – t.j. aktivity paprsku času, světla, zvuku, tepla, vzduchu, vody, potravin, pohybu –, které ovlivňují čistotu krve i rozpouštění blokací a lpění ve všech směrech připoutanosti mysli. O potravinách platí: co chutná nemusí hned léčit; co léčí nemusí hned chutnat; když se neubývá na váze je méně vždy více. Méně znamená menší zátěž těla pro jasnější mysl.

Symbolicky řečeno. Kouzelným medikamentem je čas. Zmocňujícím médiem kouzla času je voda. Ustálením zdroje kouzla v krystalu je sůl. Čas, voda a sůl jsou živé substance. I tuto živou zkušenost musí učinit každý sám za sebe. Změnit názor je dílem okamžiku, rozpustit krystal soli a nechat ho znovu zaujmout hranu v prostorovém vymezení je pomalou postupnou proměnou, která se děje prostřednictvím transformace duše. Někdy tato setrvačnost jedince chrání, jindy mu znemožňuje pohyb.

Kapacitu mysli určuje její schopnost načerpat, v přidržení pospojovat a pustit mentální obsah. Cvikem se tato schopnost zvyšuje. Neznamená to vše si pamatovat, kombinovat různá spojení a na tom budovat. To je doménou sílícího ega.

Duchovnost je živý stav myšlení; souvisí s touhou a kapacitou mysli. Vše co souvisí s výživou a kondicí je kondiční duchovnost, při které mysl pracuje pro udržení si těla, bez kterého by nemohla využít svou kapacitu pro proměnu života duchem … je-li tu taková touha. Duchovnost bez touhy není duchovností; je čistou přirozeností.

Víra v Boha je ve své podstatě nevědomost: Jak je možné věřit v to, co je věčné a neměnné? Věřit je možné jen v něco pomíjivé; v to, co teď je, a začas už není; a potom je možné věřit, že se to stalo. Každý o tom však vypoví něco jiného podle svých životních tužeb, které tvarují jeho schopnost víry v to, čemu může uvěřit … Víru je proto dobré spojit s jistotou proměny (i tak se vše stále mění) v uskutečnění Boha; pak „Bůh je ve všem“ a transformuje se v nekonečných proměnách. Ještě lepší ale je, když se ponechá předešlému tvrzení jeho přirozené vyústění a to, že „vše je v Bohu“; myšlení dostane pevný základ, víru ve smysluplnou proměnu uvnitř a její završení venku … Bohu je lhostejné jaký koncept a formu (jaký nábožensko-filozofický směr) realizace Jeho díla si v daném okamžiku zvolíme; každá praxe je stejně dobrá a efektivitu praxe posuzuje zas jen jedincovo toužící ego.

Duchovní učitel zastává libovolnou kondici ducha, který je stále živý. Ač jsem o duchovního učitele nikdy nestál, do mé mysli se z tělesné kondice sami sebou vracejí dva; Bhagaván Šrí Ramana Maharši od Arunáčaly a tibetský učitel dzogčhenu Namkhai Norbu. Rozumím jim i způsobu jejich života, a při vzpomínce na ně, která se vždy odhalí také sama od sebe, je mi s nimi stále lépe; jako se skutečnými přáteli … Pomáhají mi i jiné živé bytosti ducha, které však nemají kondici těla, a proto na ně nemohu nikoho odkázat jinak než postřednictvím pojmu své vize. Určitě mohu s poděkováním říci, ač obraz těla v zrcadle tomu nemusí vždy nutně nasvědčovat, že mi v zrcadle mysli se všemi dohromady téměř nepřetržitě stále lépe je. A to stejné přeji každému, tedy i tobě.

Léčivá formule a věnování zásluh: Podílem neměnné věčnosti, nepřerušené okamžitosti a pomíjivé dočasnosti paprsek času léčí vše, každou jednotlivost jinak. Děkuji ti, zrcadlo živého času.

Požehnání: Pokoj v těle. Radost v hlasu. Vítězství nad myšlenkami a vizemi.

Poslední slova: Nikam neodcházím. Jsem zde. Noe

Miroslav Noe – Archamedica – Archanela Chronoorganica Automedica / Dílo podléhá licenci Creative Commons 3.0 Česká republika – Uveďte autora Neužívejte dílo komerčně Nezasahujte do díla